Zdroj: Denik.cz, 30.10.2023

Jak zvládat ztrátu zaměstnání: Důležité je připomínat si šest rad

Mnoho let pracovali v jednom podniku. Když je propustí, hledají nové zaměstnání na pracovním trhu, jenž se za ta léta změnil k nepoznání. Deník přináší první díl nového seriálu Nechtějí nás - o různých skupinách lidí, kteří jsou nezaměstnaní proti své vůli, a o tom, co se situací mohou dělat.

Devětapadesátiletá Jana vystudovala žurnalistiku, dvacet let působila jako novinářka a šestnáct let jako vedoucí odboru komunikace jedné velké firmy. Když ji s dalšími kolegy propustili, zjistila, že najít práci v oboru je velký problém. „Hlad byl pouze po mladších, případně byla všechna dostupná místa dlouhodobě obsazená,“ popisuje žena. Její příběh ukazuje, jak těžkou pozici na trhu práce dnes mohou někteří lidé mít. Obzvlášť po padesátce.

Jelikož odcházela z vysoké pozice, přidaly se i obavy zaměstnavatelů o její finanční požadavky. „Ale bohužel se na ně ani nezeptali,“ říká Jana (jméno bylo na žádost ženy změněno). Chvilku se snažila postavit se v oboru na vlastní nohy. Nakonec se rozhodla zcela změnit profesi a začala s administrativní prací v kanceláři.

„Abych nekoukala doma z okna a nezblbla, pracuji s tím, co jsem celý život nesnášela. Program Excel, tabulky, čísla. Ale zvykla jsem si, hodně se naučila, mám skvělé kolegyně a v klidu odpočítávám dny do předčasného důchodu,“ doplňuje nakonec s úsměvem.

Jeden z největších stresů

Podle Úřadu práce tvoří přes třetinu nezaměstnaných právě lidé nad padesát let, v evidenci je v tomto věku zhruba 95 tisíc lidí. Téměř 85 procent z nich má problém sehnat zaměstnání. Částečně za to podle některých odborníků mohou předsudky personalistů o malé produktivitě starších uchazečů a jejich neochotě učit se novým věcem.

„Oni ale nežili třicet let někde ve vakuu. Museli se učit nové věci a používali počítač a technologie stejně jako jejich mladší kolegové. Je krátkozraké takto přemýšlet a ochudit se o velkou skupinu potenciálních pracovníků,“ namítla Kateřina Musilová z projektu Zlatá práce, který pomáhá starším lidem sehnat místo.

Nízká atraktivita na trhu práce se u neúspěšných žadatelů projevuje pocitem selhání, nízkou sebedůvěrou, frustrací či strachem. „Ztráta zaměstnání je jeden z největších životních stresorů. Spojí-li se s opakovaným neúspěchem při hledání nového místa, dostane se člověk do psychicky velmi náročné situace,“ popsala psycholožka Kateřina Brikciová.

Lidé po padesátce většinou neopouští své zaměstnání dobrovolně. Důvodem bývá propouštění, krach firmy, ukončení výroby nebo přesun provozu do jiného regionu. Vzhledem k nízké nezaměstnanosti najdou mnozí propuštění nové uplatnění obratem. Jenže ti starší, zejména se specifickou kvalifikací a z menších měst, se ocitnou v potížích.

Včas se připravit

Ekonom Aleš Rod z Centra ekonomických analýz radí zachytit informace o končícím provozu včas a dopředu si zajistit nové místo, rekvalifikaci nebo stěhování za pracovní nabídkou. Jenže právě pro Čechy nad padesát let je podle Roda typická nízká ochota cestovat nebo se stěhovat za prací. Problémy mívají i s požadavky na cizí jazyk.

Starší pracovníky přitom v mnoha zemích vnímají jako cenný lidský kapitál kvůli jejich loajalitě a větším profesním i životním zkušenostem. „Různorodý pracovní kolektiv mívá širší možnosti, jak řešit pracovní úkoly. Firmám tak může věkově pestrý kolektiv přinést i lepší výsledky,“ upozornil Kryštof Kruliš ze Spotřebitelského fóra.

Některé české firmy to již pochopily a starší uchazeče vyhledávají. Například v Kongresovém centru Praha tvoří lidé nad padesát přes čtyřicet procent všech pracovníků. „Jsou to kolegové, na něž se můžeme spolehnout. Zpravidla mají svou práci rádi a chodí do ní s chutí. Jsou zkušení, časově flexibilní a váží si pracovní příležitosti,“ popsala tamní manažerka lidských zdrojů Drahomíra Menclová.

Kde hledat

Aby je ale vůbec mohla nějaká firma ocenit, musí o sobě lidé dát vědět. Tereza Kirsch z neziskovky Genixa, která pomáhá znevýhodněným skupinám s kariérním poradenstvím, vidí jako problém starších uchazečů o práci digitalizaci náborového procesu. Do online světa se totiž přesunuly nejen inzeráty, ale často i pohovory nebo testování. „Pro mnohé kandidáty je to ale neosobní a něco, s čím se ještě nesetkali,“ popsala Kirsch.

Starší lidé také často neznají pracovní portály, na nichž dnes mohou místo získat. Firmy si zasíťují zájemce třeba na webu LinkedIn a kdo tam není, o nabídce se nedozví. Uchazeči cítící nedostatky se podle Kirsch začnou podceňovat a hlásit na nižší pozice. Nedokáží se také náležitě prodat během pohovoru.

„Nevěří si. Na webu zadávají ‚práce pro 50+‘. A to je špatně,“ doplnila Musilová z projektu Zlatá práce.

Jak zvládat po padesátce ztrátu zaměstnání:

Dodržujte dál svůj denní rytmus.

Ujasněte si, jaké místo hledáte, co chcete, a co ne.

Udělejte si z hledání práce pravidelnou denní náplň.

Udržujte sociální kontakty, osobní doporučení stále funguje nejlépe.

Kontaktujte firmy, i když zrovna nenabírají. Dáte jim vědět o vašem zájmu.

Poučte se, jak napsat dobrý životopis a jak používat pracovní portály.

Obrátit se můžete i na neziskovky Genixa či Zlatá práce, které lidem nad padesát let pomohou zvýšit šance na pracovním trhu.